Na začátku dubna jsem se s kamarádem vypravil na malý výlet. Díky levným letenkám jsme si vzali volno v práci, sbalili pasy, dojeli do Berlína – a odtamtud již přímým letem do pobřežního města Porto, které se nachází na severu Portugalska.
Okolo jedenácté večer jsme opustili letištní halu a začali přemýšlet, kde složíme hlavu. Metro do města už nejezdilo a na taxík jsme neměli, takže jsme se pustili podél plotu ohraničujícího objekt letiště vstříc tmě.
Za pár desítek minut jsme došli k zalesněné části nevyužívaného rohu letištního komplexu a dírou v plotě zmizeli mezi stromy. Pokaždé, když po nedaleké dráze projelo auto, jsme dostali strach, aby nás někdo neodhalil.
Když jsme po chvíli došli na lesní planinu a usoudili, že by to musela být fakt smůla, pokud by nás zrovna tam někdo objevil, sundali jsme batohy a začali se ukládat ke spánku. Teplota se blížila k nule a já jsem vytáhl svůj letní spacák, ovšem kamarád Kovy žádný neměl, takže si jen navlékl spoustu vrstev oblečení a doufal, že neumrzne.
Noc byla opravdu krutá. Zatímco já jsem vydržel až do svítání, Kovy to vzdal lehce po půlnoci a zbytek noci strávil v letištní hale. Ráno jsme vydali do centra s jasným plánem – prochodit skrz naskrz Porto a v pozdním odpoledni se stopem dostat do Bragy, města vzdáleného asi hodinu jízdy autem.
Důvod, proč navštívit zrovna Bragu, byl prostý – když jsem byl loni v Asii, nechal jsem se v džungli na malém kambodžském ostrově potetovat. Od té doby mi ruku zdobí malůvka od Portugalce, který měl sen – cestovat, a tetováním si vydělávat na živobytí. A já byl jeho prvním klientem…
Avšak Ricardo se pak nešťastnou shodou okolností musel vrátit do Portugalska. Nedalo mi to, a při první příležitosti jsem na tři dny zmizel k Atlantiku. S Ricardem jsme diskutovali o našich plánech do budoucna, neustále se smáli, a se slovy “Adeus” se podruhé rozloučili. Náš výlet byl u konce, ale zda to bylo i naše poslední setkání, nikdo neví.
Zadejte prosím vaši e-mailovou adresu. Pošleme vám e-mail, pro obnovení hesla.
l
